POTKANI NA AKADEMICKÉ PŮDĚ (2. 5. 2010)

S menším zpožděním dodělávám tenhle deníkový zápis, přičemž mě jímá přehnaná hrdost, ba přímo pýcha :-D. Ptáte se proč? No tak jen čtěte dál ;-)

V neděli večer pomalu vrcholily přípravy, klukům jsem ostříhala drápky (to se vůbec nelíbilo Vandalovi), vydrhnila ocásky (přičemž zase protestoval Ušák), a ušatýmu jsem začala likvidovat přesahy srsti, jako generálku na výstavu v Bochově, která se nám mimochodem nezadržitelně blíží. Ačkoliv se mu vytrhávání dlouhých chlupisek pinzetou kupodivu docela líbilo, já na to po chvíli neměla trpělivost a nakonec jsem nechala upravenou jenom pravou půlku - beztak to budeme před výstavou dělat znovu, tak co :-D. V pondělí ráno jsem kluky naskládala do přepravky a vyrazili jsme do Brna, kde se mnou absolvovali cvičení z výpočetky, nákup a pak cestu na privát, kde jsem je chtěla oba pustit, aby nemuseli být v miniaturní klícce - jenže ouvej, náš nerváček Vandal dostal průjem. Odpolední procházka po pokoji se tedy nekonala, místo toho jsem se pustila do vaření a k večeři kluci dostali kuřátko s rýží, zatímco já usínala s hrůzou, že nám Vandalovy zažívací potíže udělají druhý den pořádnou ostudu.

V úterý už všechno vypadalo podstatně lépe. Vandalovo trávení se podle všeho srovnalo, Ušák se taky dobře vyspal, já nakonec jakbysmet, takže vidina tří prezentací v jednom dni ve mě už nevzbuzovala takový děs, jako před pár dny. Ráno jsem si velmi úspěšně a s pochvalou odprezentovala problematiku sestavování pastevních směsí pro různé kategorie koní (totiž v Pícninářství), nadšená tímhle svým počinem jsem prohlásila, že odpolední prezentace v Marketingu už mě nemůže rozházet a tedy jediným kamenem na srdci mi zůstala prezentace v Etologii - představení a popis etologického pozorování na téma: Laboratorní potkani v podmínkách hobby chovu.

Kolegyně, která měla prezentovat jako první, bohužel nerozjela na starých Woknech svou prezentaci, dělanou ve Windows 7, takže jsem byla osudem postrčena do role prvního účinkujícího na pomyslném pódiu. Naběhla jsem tedy za katedru s přepravkou a flashkou v ruce a s obavami, že zrovna ta moje flashka bude jedna z těch, které zdánlivě bez příčiny shazují zastaralý počítačový systém v učebně. Flashka zastrčena, načtena, prezentace spuštěna... První hrozba byla tedy eliminována.

Po odvyprávění úvodních dvou slidů o historii hobby chovů potkanů a o šlechtitelských cílech přišla chvíle pro kluky - vyndala jsem je z přepravky, nechala trochu rozkoukat, potom jsem s nimi obešla celou učebnu, aby se mohli lidi podívat aspoň na rozdíl mezi dumbo a standard ušima a standard a rex srstí. Oba ocasníci mi potom zůstali způsobně na ramenou, když jsem komentovala jejich medailonky a povahové rysy, o pár minut později to Ušáka omrzelo, takže vyrazil prozkoumat papíry na stole a nakonec se vrátil do přepravky, Vandal ho následoval taky sám od sebe před závěrečným proslovem o důležitosti porozumnění přirozeným potřebám potkanů pro zajištění optimálních podmínek chovu.

Byli prostě oba zlatí. Po odprezentování si ještě Ušáka půjčily holky z předních lavic (a sklidil obrovské nadšení).

Když jsem pak s přepravkou dorazila na cvičení z Marketingu, profesor pohotově prohlásil, že se bude grilovat :-), no a pak už nás čekala jen cesta vlakem domů, při které mi Ušák skoro usnul na klíně. Snad ani nemusím říkat, jak byli oba utahaní a že celý další den prospali :-D.

V každém případě to pro nás byla cenná zkušenost, která vedla mimo jiné k rozhodnutí, že Vandal raději nebude jezdit na výstavy ani jako doprovod...

No a fotka? Koukám na plátno a vedu svoje chytrý řeči :-) (btw opět jsem sklidila pochvalu, a že prý je škoda, že nemůžu odpřednášet celou problematiku chovu potkanů, chluby chlub :-D)

Holčičky (10. 4. 2010)

Konečně jsem si dovezla svoje dvě holčičky - ruskou modrou solidku Miňonku von Percy a nest. husky banded aguti Hrozinku ze zverimexu. Holky jsou zatím na pár dnů jen v přepravce, domů, kde na ně čeká velká klec, jedeme ve středu. Holčičky se v přepravce chvilku handrkovaly, ale nakonec si všechno vyjasnily - Rózinka spí a Minka se nacpává, asi aby se dostala do vyšší váhové kategorie (Hrozinka je přece jen o něco starší). Každopádně tady je krátké videjko, natočené spíš za účelem určení barvy malé Rózy, ale i přes nízkou kvalitu snad potěší: https://www.stream.cz/video//454753-minonka-a-hrozinka

Jinak hned po příjezdu domů a seznámení s novým domovem holčičky pořádně nafotím, prozatím se musíte, přátelé, spokojit s nižší kvalitou fotek.

NA ZABITÍ (17. 2. 2010)

Kluci měli týden zaracha, protože jsem tu měla na hlídání dva hafany a nebylo by bezpečný je pouštět ven... Už jsou z nich pěkní macci, co nejdřív budu zase vážit. Jinak jsou už opravdu v pubertě - Vandal začíná zkoumat okolí (momentálně mi lozí po hlavě), zatímco Ušák krade jako straka. Už se mu povedlo ukořistit první úlovek z klávesnice (šipka dolů, naštěstí jsem mu ji hned odebrala) a pokoušel se i o závěs... No bude s nima asi veselo.

Kromě toho mi leze na nervy, že bobkují po celé kleci, včetně košíku na spaní a hamaku, takže čistím a přemýšlím, jak to vyřešit :-/ Celkem ráda bych je to odnaučila.

kluci už se zase celkem otrkali (20. 1. 2010)

Včera byl akční den :-). Jednak pro mě, kterážto jsem namíchala svou historicky první domácí krmnou směs (recept v rubrice Chalupářská bašta), a večer jsem se pochvalně plácala po rameni, když se na ni kluci vrhli, jen se po baště zaprášilo. Mazlíky jsem měla zase venku, Ušák jako obvykle pobíhal kolem, zkoumal okolí a občas si přišel slíznout mi z prstu trochu jablečného Hamánka, Vandal mi opět usnul na klíně (i když ňamku si předtím vzal taky). Nakonec se k němu i Ucho přidal, i když jen polehával a nechal se drbat, ale neusnul. Taky jsem provedla malou očistu klece (pořád jako idiot sbírám bobky a dávám je do záchodového rohu klece v naději, že to snad klukům docvakne, ale zatím nic :-D.

UŠÁK KAMARÁD, VANDAL SCHOVÁVAČ a první vážení (18. 1. 2010)

Neumím si to moc vysvětlit, ale klukům jakoby se úplně změnila povaha. Vandal je skoro celý den jen v domečku a pospává, když dám ruku do klece, už ji nezkoumá, ale kouká se rychle zdejchnout. Naproti tomu Ušák ztratil veškerou ostýchavost, když otevírám klec, chodí mi ke dvířkám naproti a už se nechá i bez bázně zvednout a vytáhnout. Venku je to to samé - Vandal mi jen sedí v klíně, jakoby se bál pohnout, zatímco Ušák pobíhá kolem a zkoumá.

Včera večer jsem se natáhla k telce a kluky jsem si strčila do rukávu - chvíli šmejdili a pak oba usnuli, byla to senzace.

Kromě toho jsem dneska kluky poprvé zvážila. Výsledek: Vandal 119 g, Ušák 140 g.

PŘÍJEZD DOMŮ (16. 1. 2010)

Kluci zvládli cestu domů bez problémů (ještě aby ne, když se vezli autem :-)). Klícku čekaly ještě menší úpravy (foto dodám), přidala jsem jim zbrusu nový žebříček, dostali baštu, banány a jablíčka, hlodavčí směs (asi zajdu nakoupit a budu si míchat vlastní, nejspíš to vyjde o dost levněji, než kupovat kvalitní baštu už míchanou). Jen jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat, než se začnou zase hašteřit.

PRVNÍ NOC (16. 1. 2010)

Tak miláčkové dělali v noci takovej bugr, že jsem je nakonec dala do přepravky s půlkou jabka a narvala jsem si vatu do uší, abych se aspoň pár hodinek vyspala. Už aby z toho vyrostli :-D Ovšem přepravková noc měla jednu nespornou výhodu - jelikož v přepravce neměli moc o co bojovat, spinkali pěkně spolu, zatímco v kleci si Vandal zabral dřevěný domek a Ušáka tam odmítal pustit.

K snídani dostali uličníci jablíčko, ananas a trochu povařené těstoviny, ale to je stejně nezajímá, protože si zase navzájem práší kožichy :-)

Už během těch pár hodin, co jsem s nimi strávila, se hodně projevila jejich povaha. Ušák se bojí ruky (nechce se nechat zvednout, ale jinak si ji jde zvědavě prohlížet a okusovat), v kleci je to takový rozvážný prlzkumník, jako první najde každou baštu a při rvačkách se vzdává, i když je větší (ale zase ne, že by si nechal všechno od Vandala líbit). Val je naproti tomu poletucha, pořád někde visí, skáče, provokuje, Ušáka vyhání z domečku, hopsá mu po hřbetě a dokonce na něm i naznačuje krytí. asi moc o věcech neuvažuje (nechápu, jak by v tom zběsilém tempu ještě stíhal myslet), do všeho je strašně hrr, včera se například pokusil vtáhnout moje prsty do domečku. Ruky se ale nebojí, nechá se klidně vzít a včera se mi na dlani i začal čistit.

Už se těším, až budu večer fotit ;-)

Příjezd (15. 1. 2010)

Celý den jsem byla natěšená, nějaká zkouška z kynologie mě téměř nezajímala (mimochodem jsem ji udělala za A), plnou hlavu jen a jen těch mých chlupáčků. Jak bylo domluveno, přivezla je paní Kočí na hlavní nádraží někdy kolem čtvrt na osm. Z přepravky plné malých chundelatých uzlíčků vylovila dva, přidala papíry, já jí předala peníze a ejhle - on ten Ušák není dumbo a je nějak obří... No ano, hádáte správně, ve spěchu došlo k záměně a naštěstí jsme to hned uvedly do pořádku.

Pozorovat dva potkánky pospolu je pro mě ohromná zkušenost. Kluci mají docela odlišné povahy (a časem rozdíly určitě ještě vzrostou). Jen mi nasadilo pár lidí brouka do hlavy a mám strach, že se kluci budou rvát, a až budou velcí, tak i natvrdo. Nikdy jsem potkaní šarvátku neviděla, tak mi to asi připadá horší, než to je, ale pořád se honí po kleci a mlátí se. Já vím, chytají se za krkem a ne za slabinu, takže se to dá klasifikovat jako hierarchický přátelský souboj, ale stejně.

Menší Vandal je hrozná tryskomyš (konečně jsem plně pochopila význam toho slova), pobíhá po kleci a v jednom kuse činí nálety na Ušáka. Ten, ačkoliv je větší a snaží se bránit, skončí téměř vždy na zádech a prosebně píská... ale ta bílá bestie mu stejně nedá pokoj :-D.

Musím znovu vyzdvihnout dobrou přípravu pro život, kterou potkyšci z kvalitní CHS dostávají. například taková maličkost, jako je pití z napáječky - Ušák, sotva zaslechl její zvuk (zkoušela jsem kuličku prstem), se hned přiřítil, aby se po dlouhé cestě napil, a Vandal ho hned musel napodobit.

Samozřejmě jsem jim na chvíli půjčila do klece ruku, kterou chvíli oždibovali. Až se nabaští a unaví, vytáhnu je na pár minutek opatrně ven, abych se ještě trochu pokochala tou jejich mrňavou, chundelatou, uňunávací a samou láskou umačkávací roztomilostí.

Nu ale dost prvních dojmů. Zítra nás čeká cesta domů, kde mají miláčkové dvakrát větší klec... Tak uvidíme, co z toho všeho ještě bude, každopádně slibuju bohatou fotodokumentaci...