Bochov 2010
Přihlásit se na 1. výstavu laboratorních potkanů a myšek v Bochově u Karlových Varů byl z mé strany čin přinejmenším zbrklý :-) Prostě jsem už konečně chtěla "něco" udělat, abych zase všechno neprošvihla, jako se mi to stalo s Perníkem. Přihlásila jsem tedy Ušáka do Mazlíků a Miňonku do mladých samic a jala se těšit. Dokonce i dopravu jsem zajistila celkem snadno (tedy, relativně - v pátek odpoledne cesta Koclířov - Svitavy - Brno, v sobotu brzká vstávačka, čekání na Toma a dlóóóuhá jízda za Prahu)... Mezitím jsme ještě vyřizovali veterinární potvrzení pro sebe a pro Zatáčku (za což děkuji Karolce "Zuriah" :-*), kupovali vhodnou malou klec pro Ušáka, protože pro Mazlíky nebyly výstavní klece k dispozici...
Radši si už ani nepamatuju, kolik hodin jsme jeli, ale každopádně cesta byla nakonec docela fajn. Ve složení "Hamaci vpředu, Zaty, já a Janča vzadu" jsme se zdárně dostali do záhadně značené obce Bochov, kde jsme po malém průzkumném okruhu našli místo konání akce. V tu chvíli už jsem byla patřičně nervózní a tahle nervozita ještě stoupla, když mě u vchodu obložili katalogem, pytlem s hoblinami, dárkovou taštičkou, visačkou "Vystavovatel", a ještě k tomu jsem měla pobrat ty svoje věci. Určitě to všichni znáte :-D Za pár minut jsem se ale trochu zorientovala, nahnala zmizelou Zaty a donutila ji mi představit aspoň pár lidí (včetně Delfes, která mi předávala Miňonku na lakáči v Brně, a já přesto tvrdě popřela, že ji znám :-D), a pak už jsem jen tak okukovala, nacpala svoje zvířectvo do klecí, nakoupila jim hamáčky (od ddus :-)) a poflakovala se kolem.
Tenhle zdánlivý klid mi ale vydržel jen do okamžiku opožděného zahájení a začátku posuzování mazlů - to jsem pak začala brousit kolem klecí, počítat a zapisovat si výsledky konkurence, abych hned věděla, jak na tom jsme (prostě magor :-D). Ušáka jsem nosičům předala osobně, protože protáhnout ho minidvířky naší miniklícky bylo technicky docela náročné, a pak už jsem čekala... No, přátelé, takový nervy jsem měla tak možná před maturitou, jestli vůbec. Nakonec si Ušatý odnesl pěkné hodnocení 95 bodů, strhávalo se za menší vzrůst (což bylo ale pochopitelné, protože byl jako půlroční v konkurenci dospělých samců), za vlnky na uších a krátkou hlavu. Vítěz měl nakonec 97 bodů.
V době, kdy už podle oficiálního plánu mělo být po všem, se ještě stále posuzovaly kategorie mladých. Lidé už začínali brblat, to já nakonec taky... jestli to přoadatelé zvládli nebo nezvládli hodnotit nebudu, pořádat výstavu určitě není sranda, ale keždopádně místo plánovaného ukončení někdy kolem šesté (nevím přesně ;-)), bylo nakonec vyhlášení až někdy po osmé večer. Ale zpátky k tomu posuzování - nervozitu docela úspěšně ubíjela únava, ale přesto jsem, stejně jako u Ušáka, zapisovala a počítala všechny výsledky. Miňonka si nakonec odnesla taky docela slušné ohodnocení 93,5 bodíků, které sice zklamalo, ale na druhou stranu měla taky stržené body za malý vzrůst (v kategorii Mladých samic byla nejmladší, vešla se tam o jeden den), pak za ouška a za prstíky, s čímž jsme ale počítali :-) Kdyby byla měla ty body za velikost, byla by na čtvrtém místě.
Tedy, i když jsem si neodnesi žádné ocenění, odjížděli jsme spokojení (a unavení). Cesta domů ubíhala docela vtipně - první hodinku jsem byla pevně rozhodnutá zabraňovat všemožně mikrospánku celého osazenstva a především řidiče... po zastávce u benzinky a sendviči á la kuře mexicana na mě ovšem padla únava, a jakmile to slečny vedle mě zalomily, padla jsem taky a vzbudila se až před Brnem. Přes den se udělalo ošklivě chladno a větrno, takže nás Tom (budiž blahoslaven :-)) rozvezl až k domům. A to je vpodstatě happy end ;-)
Ačkoliv se jednalo o akci náročnou co do finančních, časových i dalších nákladů, jsem moc ráda, že jsem do Bochova jeli. Kromě cenné zkušenosti a příjemného hodnocení jsme si totiž odnesli i kladné vztahy s fajn lidmi se stejnými zájmy, kterým bych chtěla tímhle i poděkovat za příjemně strávený den a mnoho dalšího. Jmenovitě se jedná o Toma z Hamaku a jeho krásná paní (díky za odvoz a podporu), Zatáčku (děkuji za ochranná křídla), Janču (za příjemnou společnost cestou i na místě a za ty krásný vlasy :-D :-D), Delfes (že si mě pamatovala), Makak (že mě poznala :-), prý su typickej koňák), Bailee (kterou jsem poznala já - díky za seznámení se smečkou), Ganja.Cake a Lucziji (taky za skvělou společnost), Miraafila a mnoho dalších. Díky a snd se brzy zase někde potkáme ;-)